2010
27.11. 2010
Po pár měsících tréninku jsme se rozhodli užít si legraci a vyrazit na závod. Tentokrát v Obedienci. Od naší trenérky jsme dostali posvěceno a mohlo se vyrazit. Rozhodli jsme se na Mikulášský závod. Při přihlašování nás nemohlo napadnout, že zrovna ten den napadne. A to asi 8 cm sněhu. Tedy alespoň v Petrovicích nad Orlicí. Carolka měla ze sněhu ohromnou radost. Martina už méně, protože silnice ráno nebyla ještě protažena a směrové cedule dost zasněžené. Dorazili jsme s rezervou a čekali jsme na zahájení. Trochu nás děsila informace, že rozhodčí a steward budou převlečeni za čerta a anděla. Carolka čerta ustála jen z okřídleného anděla byla trochu v rozpacích. Obzválště z jeho bílé svatozáře a kouzelné hůlky.
Vše probíhalo celkem dobře. Startovali jsme v kategorii OBZ s dalšími asi 10 psy. Naštěstí šel před námi jeden pes, takže jsem se mohla trochu zorientovat, jak to má vlastně vypadat. Přeci jenom trénink je něco jiného a tohle byli naše první závody. Carolka měla trochu problémy se sněhem. Nechápala proč má ve sněhu chodit do kruhu a navíc ještě u nohy. Mezi cviky byla hrozně moc veselá a hravá. Všechno se nám docela povedlo (co se nepovedlo, tak to jsem zkazila já pomáháním tělem) až na rozlišovačku. Doma jsme ji poctivě trénovali a měla jsem pocit, že Carolka pochopila, že k hromádce dřívek se nemá vůbec chodit. Byl to ale jen pocit. Na place Carolka předvedla pravý opak. Od přírody je trochu hamoun a tak se předvedla v pravém světle. Rozhodla se totiž, že dřívka nejsou na to, aby se nosila, ale aby se s nimi hrálo. A jak tak byla hravá, tak se k nim rozeběhla a zabrzdila až před nimi. Tudíž je trochu zahrabala sněhem a impuls ke hře byl na světě. Nejdřív hrrr do hromádky, pak hrrr k mému dřívku, které vzala do pusy (asi jen proto, aby mě navnadila), ale pak zase hrrrr k hromádce, kterou nakonec rozmetala a nechápala, že si s ní nechci hrát. Prostě ukázala, že i ve skoro pěti letech, je stále stejně střelená, jako malé štěnátko.
Nakonec to ale nedopadlo zas tak špatně. I s jednou nulou jsme skončili na krásném 5. místě s počtem bodů na výborně. Takže jsme si hezky zazávodili a navíc splnili i zkoušku a dostali výkonostní knížku obedience (to abych v nich měla větší zmatek než teď).
Po výkonu na place jsme šli s holkama do vedlejšího lesa, kde Carolka s Biancou (která poctivě držela Carolce všechny palečky) řádili jak černá ruka. Prostě pro ně správně zakončená práce na cvičáku. Byli pak celé smutné, když jsme vyrazili směr Praha, kde ještě tolik sněhu nebylo.
Tímto jsme pro tento rok zakončili pracovní kariéru, abychom na ní mohli příští rok poctivě navázat.
17. 11. 2010
Státní svátek. A zase hurá na cvičák. Tentokrát do Letňan. Přihlásili jsme se na FPR 2. O víkendu mi Martina našlápla stopu (pro trénink na hlíně) a byla to katastrofa! Carolka si řekla, že toho asi bylo už dost. Musím tedy přiznat, že to byla i moje chyba. Abych jí navnadila, tak jsem jí za odměnu za první předmět dala kousek kočičí konzervy. A tím bylo vymalováno. Carolka úplně zapomněla co má na stopě dělat. Takže jsem z toho byla úplně na nervy. Pár dní před zkouškami mě nemohlo napadnout nic geniálnějšího. Prostě jsem pako!
No nic. Ráno jsme vyrazili do Letňan. Ze zkušenosti z Kladna jsme vše, co by se dalo sníst naházeli na střechu auta, aby k tomu Carolka nemohla. Bohužel jsme zapomněli na práškový pudink, který jsme předchozí den koupili a omylem zůstal v autě. Před nástupem jsem šla do auta pro psa a zjistila jsem, že Carolka na pudink nezapomněla. Takže auto nám hezky vonělo a ona měla celý bílý čumáček. Protože Carolce pudink v tomto stádiu nechutná, tak byl rozházený po celém pelíšku (mimochodem, den před tím jsme pelíšek čistili). Prostě úžasná věc.
Úspěšnost hovawartů na těchto zkouškách nebyla nic moc. Ani nevím, kolik nás tam bylo, ale ke složené zkoušce jsme se dostali dva. Carolka a Ulsan Gasko Prim, který skládal VPG 1. Carolka na cizí stopě naprosto vynechala první předmět (koberec) a k mému překvapení označila až druhý předmět (dřevo). Rozhodčí nám nakonec dal 84 bodů.
7. 11. 2010
Vyrazili jsme do Rakovníka na Ottův pohár. Soutěžilo se ve stopách FPR 1 a FPR 3. Přihlásili jsme se do kategorie FPR 1 (jednalo se o dvě stopy). Když jsme ráno vyráželi, tak jsem proklínala toho trubku, co nás přihlásil. Už od večera pršelo, takže jsem se těch stop docela děsila. A pršet nepřestalo celý den. Tedy to bych lhala. Za celý den se vyskytovalo celkem asi půl hodiny, kdy nepršelo. Terén byl skvělý (jen cesta k němu Octavii nebyla moc příjemná), ale počasí udělalo své. S číslem 11 jsem šla přes celé pole skoro až na konec. Už na nášlapu jsem toho měla dost. A moje boty také. Litovala jsem Carolku a přiznám se, že jsem počítala s tím, že se na to vykašle. Jít s ní asi kilometr k nášlapu přes mokré pole byla tragédie. Naštěstí jí to moc nerozhodilo a byla rozladěná jen chvilkami a to převážně na lomech. Dostali jsme 87 bodů. Druhá stopa bylo skoro to samé. Zase až na úplný konec. Aby to celé nebylo fádní, tak než jsme šli vypracovat stopu, tak jsme s Carolkou pozorovali stádo srnek, které se nám tam tak trochu páslo. Na stopě se Carolka snažila. Na lomu si dala hodně záležet, ale cestou vynechala první předmět (po tom lijáku tam toho pachu už moc nezůstalo). Druhý našla, takže jsme nakonec dostali 84 bodů. V celkovém součtu jsme se umístili na krásném 5. místě.
30. – 31. 10. 2010
Konečně jsme si řekli, že je na čase vyzkoušet si Carolku na stopě. Přihlásili jsme jí na FPR 1. První pokus jsem zkusili na domácím cvičišti. Byl docela vítr a kolem našlapané stopy bylo hodně pozůstatků od návštěvy místních divokých prasat. Takže výsledných 78 bodů byl úspěch (bez posledního předmětu).
Další den jsme jeli na cvičák ZKO Kladno Rozdělov. Byl to náš druhý pokus (kdyby náhodou ten první vevyšel). Carolce jsme ráno dali najíst, aby neměla pocit hladu (při tom totiž naše holčička nedělá vůbec nic a je uražená). Těsně před nástupem na našlapání stopy jsem zjistila, že mi Carolka snědla i dvě housky, které jsem si připravila pro nás. Před stopou ideální! Když se daří tak se daří. A mělo to platit i dál. Našlápla jsem si stopu, ale bohužel se nám po ní prošel jiný pes. Takže jsem dostala za úkol ji vypracovat sama a posbírat si předměty. Přiznám se, že jsem z toho měla hrůzu (obzvláště, když jsem měla za zády rozhodčího), ale zvládla jsem to - s vysokým nosem. Snažila jsem se ukecat pana rozhodčího, jestli by to nemohl uznat, ale prý ne. Takže pokus číslo dvě. Druhou stopu již naštěstí šla Carolka (od auta to bylo asi kilometr). Šlapalo se na letišti, kde se bohužel vyskytovalo hrozně moc myších děr. Takže se Carolka trochu zapomínala, ale dostali jsme 88 bodů. Po stopě jsme měli klid a jen jsme drželi palce Karolíně s Borkou (Cink Katčina smečka), která skládala zkoušku BH. Nervozita pracovala převážně u paničky, ale dopadlo to dobře.
28. 10. 2010
Státní svátek. Co s volným dnem? Rozhodli jsme se ho strávit na cvičáku v Mníšku. Společně s Bludičkou, Borkou a Šemíkem. Samozřejmě, že nechyběl Vlasta Kniha, který nám pomáhal s výcvikem a obranou.
23. – 24. 10. 2010
Vyrazili jsme do Stuttgartu na výstavu. První den jsme byli v pracovní třídě a druhý den v šampionech. Oba dny jsme dostali V1, CAC.
16. 10. 2010
Zúčastnili jsme se Mistrovství republiky Hovawart klubu. Stejně jako loni jsme se přihlásili do kategorie RH-TA. Spolu s Barchetkou Mílas Moravia a Cink Katčina smečka. Karolína se rozhodla, že půjde do záchranářské kategorie, aby se vůbec mohla otevřít. Moc jí za to děkuji. Rozhodla se tak i přesto, že záchranařinu trénuje jen pár měsíců. Borka je ale hrozně šikovná holka, takže kromě věcí, které nikdy nedělala (vysílačku, plazení a některé typy překážek – žebřík, vysílání do směrů, a podobně) se jí závod moc povedl. Myslím si, že příští rok to bude mnohem lepší.
Carolka nám udělala ohromnou radost. Skončila na druhém místě (se stejným počtem bodů jako první místo), ale to hlavní bylo, že se nám ohromně povedl speciál. Z možných 200 bodů jsme obdrželi 195. A navíc ještě bonus - Carolce se povedlo úplně skvěle vysílání na tři bedny (kdo to někdy trénoval, tak ví, že to je "královská disciplína").
9. 10. 2010
Musím přiznat, že my jsme se flákali. Ale Karolína s Borkou (Cink Katčina smečka) se rozhodla zkusit ZPU 1. Povedlo se. Stejně tak Carevně. Velkou radost nám udělal také Šemík (Cvrček Katčina smečka) s paničkou. Povedlo se jim složit zkoušku ZOP na výborně.
září 2010
Dnes nám přišel titul Interšampion.
Carolce přišel z ČMKU Grand šampion České republiky.
Poslali jsme na ČMKU dopis s žádostí o vystavení titulu Interšampion. Tak doufáme, že nebude dlouho trvat a z Belgie nám pošlou potvrzení.
Budeme ještě nějakou chvíli čekat, než nám přijdou potvrzení CACIBové, které potřebujeme abychom mohli poslat i Mezinárodního výstavního šampiona.
Přišel nám dopis z Chorvatska a v něm potvrzený Chorvatský šampion. Máme potvrzeno, že dorazil i Bludičce. Hurá!
29. 8. 2010
Vydali jsme se na víkendovou výstavu do Debrecénu. Z maďarska jsme už měli jednoho CAC (navštívili jsme jejich klubovou výstavu), a tak jsme si řekli, proč to nezkusit. Vyráželi jsme v pátek a přespali jsme v autě na odpočívadle. Brzy ráno jsme vyrazili směr výstaviště.
Výstaviště nás trochu zklamalo. Přeci jen se jednalo o dvě mezinárodní výstavy a malý atletický stadion byl velmi rychle zaplněný. V sobotu celé dopoledne propršelo, takže jsme se trochu obávali o to, jak bude Carolka mokrá vypadat. Ještě neměla úplně kompletní srst (přeci jen jsme trochu vylínali), ale chtěli jsme věřit, že to nebude vadit. A nevadilo. Posuzoval nás maďarský rozhodčí Szabo Béla. Celkem bylo 10 Hovawartů a Carolka dostala CAC a navíc ještě CACIBA. Res.Caciba dostala fenka po Ulsanovi Gasko Prim a Pusztai Pandur Zoe (sestře našeho ženicha).
Po výstavě jsme se přesunuli do malého domečku, který jsme si na noc pronajali. Pan majitel byl hrozně moc milý a ochotný. Kdyby bylo hezky, tak jsme měli možnost i vlastního krbu a venkovního posezení. Bohužel ale nebylo, takže jsme toho nevyužili.
Druhý den posuzovala paní Gabriela Ridarčíková. Hovawarti se trochu rozmnožili a bylo nás tam celkem 12. Po dlouhé době jsme viděli Calimera Katčina smečka (bohužel dostal VD) a zjistili jsme, že vypadá úplně stejně jako Cink Katčina smečka. Carolka dostala znovu CAC a CACIBA (v což jsme ani nedoufali). Splnili jsme tak podmínky pro udělení maďarského šampiona, kterého jsme na místě potvrdili. Místo diplomu jsme obdrželi krásný pohár (diplom dorazí poštou – doufám) a nasedli jsme do auta a vyrazili směr Česká republika. Byla to dlouhá cesta a dlouhý víkend (hlavně pro Martinu, která to celé řídila) ale na druhou stranu to byl víkend úspěšný.
20. 8. 2010
Po zkoušce jsme se rychle sbalili a vyrazili do Prahy. Karolína s Borkou a Coreshem vyrazili už ráno. Domů jsem dojeli asi kolem desáté večer. S Karolínou jsme měli domluvený sraz na pátou hodinu ráno, abychom mohli vyrazit do Bratislavy na výstavu. Tam už na nás čekali ostatní – Bludička se svojí partou, Bajaja s Renatou a Šemíkovi (Cvrček). V tu dobu ve Varíně probíhal tábor Slovenského Hovawart klubu, a tak jsme si řekli, že Bratislava nebude asi moc obsazená. Trochu jsme se spletli, protože dorazilo několik lidí z Čech. Asi měli stejný nápad jako my. Carolku jsme přihlásili do šampionů a počítali jsme, že tam jedeme do počtu. Víme sice, že Carolka je hezká fenka (alespoň pro nás), která má svoje kouzlo, ale také víme, že na Slovensku je třída šampionů hodně obsazovaná. A kvalitně. I proto nás překvapilo, že oba dva dny máme CAC a Res.Caciba. Bludička měla svou premiéru. Poprvé jí totiž vystavala Martina a ne Pavel (ten ještě nemohl běhat, protože se zranil). Vyběhala si CAC a VD1, ale musím uznat, že se obě snažili. Bajaja dostal V4 a VD (rozhočí, který posuzoval druhý den, totiž neměl rád úzké hlavy, které mají jak Bajaja tak i Bludička). Borka si odvážela také dvakrát CAC (její první) a Šemík dostal dvakrát CAC, jednou Res.CACIB a jednou CACIBA. Byli jsme hrozně moc rádi, že se jim tento výlet povedl. Dalo by se říct, že celá naše výprava byla zase úspěšná. Užili jsme si nejen výstavu, ale i společně strávený čas. A to je myslím, to hlavní. Rádi totiž jezdíme na výstavy s partou lidí, se kterými si rozumíme.
Z Bratislavy jsme se spolu s Karolínou přesunuli do Varína. Strávili jsme tam jednu noc. Chtěli jsme si tam převzít diplom Klubového šampiona, který Carolka loni splnila, ale bohužel se nám to nepovedlo. S Kristýnou Váňovou jsme se minuli, takže diplom nebyl. Škoda byla, že se nepovedlo diplom předat ani Katce s Míšou, které byli na táboře celý týden. Budeme tedy doufat, že nám diplom přijde poštou a že se nepoškodí. (Mimochodem - diplom dorazil, ale bohužel se cestou poškodil. Sklo se celé rozsypalo a částečně poničilo i diplom. Co se dá dělat.)
15. 8. 2010
Další naší akcí byl záchranářský tábor. Jako obvykle jsme na Spáleniště vyrazili komplet. Maminka totiž nemůže Spáleniště vynechat kvůli houbám a borůvkám. Jela s námi i Karolína s Borkou, takže jsme se těšili na pohodový týden. Na konci tábora jsme se rozhodli zkusit složit zkoušku ZTV 1 (zkouška terénního vyhledání). Poctivě jsme celý týden trénovali a před zkouškou jsem měla pocit, že nemůže být hůř. Kdybych věděla, co mě čeká, tak do toho asi nepůjdu. Byli jsme na ní už jednou, ale Carolka tenkrát neměla fyzičku na to, aby zvládla prohledat celý terén. Tentokrát jsme doufali, že to zvládne. I přes to, že plošné vyhledání většinou neděláme (Carolku více baví sutiny – a mě taky). Počítala jsem s tím, že jí neuděláme, ale rozhodli jsme se to zkusit. I přes to, že máme na Spáleništi reakci na střelbu (je tam velká ozvěna).
Po prvním terénu už toho měla Carolka dost. Našli jsme osobu ve výšce (s tou občas míváme problémy) a docela se mi ulevilo. Čekala nás poslušnost (tedy vlastně překážky), která nás docela baví. Carolka mi chtěla ukázat, co to znamená jít na zkoušku s Hovawartem. Každý kdo jí zná, tak ví, že překážky miluje. Nečekala jsem tedy nic strašného (snad jen na vysokém žebříku – na kterém si není Carol moc jistá). A ejhle. Nebudu popisovat všecno – pan rozhodčí řekl, že máme docela výkyvy. Překážky buď za výborně nebo skoro vůbec. Místo skoku vysokého se Carolka rozhodla vyrazit na vysoký žebřík (uznávám, že již před překážkou seděla s výhledem právě na něj – takže to pro ni byla celkem logická volba). Poprvé v životě se pod Carolkou nesklopila houpačka. Byla jsem z toho tak překvapená, že jsem ani nestihla dát druhý povel aby mohla překážku dokončit tak jak správně má (a jako správně vycvičený pes přeci ví, že po houpačce má být dole, tak z ní seskočila). Můj loket se stále ještě úplně nenarovná, takže podle toho vypadala i vysílačka na cíl. Carolka šla přesně tam, kam jsem jí poslala (tedy ne úplně přímo na cíl), takže na bednu dorazila oklikou. Ale naštěstí nám to bodově vyšlo (díky těm ostatním bezchybným překážkám).
To nejhorší nás ale ještě čekalo. V druhém terénu jsme měli dvě osoby. Terén byl sice přehledný a bylo to samé borůvčí a zarostlé dřeva (podotýkám, že den před tím, jsme Carolku naučili aby si sama trhala borůvky). Doufala jsem, že Carolku nenapadne tuto nově nabytou zkušenost předvést zrovna na zkoušce. Naštěstí ne. Asi v půlce hledání toho měla opravdu už dost a šla se osvěžit do malého potůčku, který byl ve vyznačeném terénu. Po chvilce uznala, že bude pokračovat a v poslední minutě (dalo by se říct, že skoro náhodou) se vydala tím správným směrem a označila i druhou osobu.
Skláním před Carolkou klobouk, protože vím, že si sáhla na samé dno. A vím, že konec toho vyhledávání dělala už jen kvůli mně. Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy jsem ráda, že mám zrovna jí. Protože vím, že se na ní můžu spolehnout. Že i když toho má dost a chce to vzdát, tak zůstane a pracuje kvůli tomu, že jsem tam s ní.
Povedlo se a zkoušku máme. Jen nám bude asi trochu déle trvat, než se Carolka rozhodne jít se mnou do lesa. A ani se jí nedivím.
7. 8. 2010
Vyrazili jsme na výstavu do Německa – k Mannheimu. Protože to bylo daleko, tak jsme se rozhodli vyjet už na večer a přespat na odpočívadle. Noc byla docela krušná, protože jsme byli v autě dva lidi a dva psi (podotýkám, že jsme jeli Octavií). Celou noc propršelo, takže se moc spát nedalo. Asi kolem třetí hodiny ráno jsme se vzbudili a zjistili jsme, že vedle auta se nám prochází liška. Carolka ji zahnala svým štěkotem a já byla ráda, že jsme zrovna nevenčili bez vodítka. Nevím, kde bych Carolku s Biancou hledala. Na výstavě jsme dostali V2, Res. CAC. Posuzoval pan Krämer, který má rád úzké typy. Carolka sice byla hubená, ale asi to nestačilo. No nic naplat. Ne vždy se musí odjíždět s CAC. Byli jsme rádi, že máme výbornou.
26. 7. 2010
Po týdnu v Chorvatsku nás čekal ještě další týden na táboře s Katkou Houškovou. Sice jsme dorazili později, ale doufali jsme, že si odpočineme, než nastoupíme do pracovního kolotoče. Holky byly zklamané, když viděli Slapy. Voda byla trochu jinak zbarvená než u moře, ale na druhou stranu se dala pít.
Během týdne jsme si s Carolkou zacvičili poslušnost, stopy a trochu i záchranařinu. Spolu s námi i Borka (Cink), která se stala čekatelkou v naší středočeské záchranné brigádě. Musím přiznat, že je moc šikovná a věřím, že jí to tak vydrží. Také se nám povedlo přemluvit Markétu Wortnerovou, aby nám udělala pár fotek našich holek. Klobouk dolů, protože fotky jsou moc a moc krásné.
19. 7. 2010
Tento rok jsme se rozhodli, že strávíme dovolenou u moře. A jak jinak než se psi. Domluvili jsme se s Bludičkou a Bajajou, že bychom mohli strávit týden v Chorvatsku u moře. Našli jsme si ubytování u Splitu a poslali přihlášku na čtyř denní výstavu. Když už tam pojedeme, tak zkusíme štěstí. Náš plán byl se přes den koupat a na noční výstavě toho získat co nejvíc.
Vyrazili jsme jako velká skupina (Carolka, Bianca, Martina, Bára a mamča – Bludička, Pavel, Martina, Šarlota a babička – Bajaja a Renata).
Chorvatsko se nám moc líbilo a holkám se hrozně moc líbilo i moře. Během prvního koupání holky neustále pili a pili. Když jsme se vrátili na pokoj, tak každá vypila misku normální vody. Při večerním koupání už si dali pozor a do konce týdne z moře nepili.
Ubytování nás zklamalo, ale dalo by se říci, že to byla jediná věc. Pokud by jsme ještě ke Splitu jeli, tak rozhodně někam jinam. (Nechápu jen, proč někdo nabízí ubytování se psem, když se většina rodiny psů bojí.
Zato výstava nás nezklamala vůbec. Po celém dni, kdy bylo hrozné vedro a všude jen beton nebo kamení, jsme dorazili na nové fotbalové hřiště. Večer byl příjemný a nový trávník taky nebyl k zahození. Všichni psi odmítli své pelíšky a rozložili se na něj. Ani se jim nedivím.
První den posuzovala paní Phyllis Poduschka-Aigner (jednalo se o národní výstavu). Jako první šel na řadu Bajaja. Trochu nám zatrnulo, když dostal známku VD. Ale Bludička dostala CAC a my také. A navíc i BOB. Byla tam také Genesis Gasko Prim (ten den dostala VD také). Vrátili jsme se do hotelu a snažili se Renatě trochu zvednout náladu. Asi se nám to podařilo, protože další dny už to bylo mnohem lepší. Během čtyř dnů (2x národní výstava a 2x mezinárodní) jsme si odvezli – Bajaja – 3xCAC, 2x CACIB a 1x BOB, Bludička – 4x CAC, 2x Res.CACIB, Carolka – 4x CAC, 2x CACIB a 3x BOB. Bludička a Carolka splnili podmínky pro udělení Chorvatského šampiona (3x CAC a zkouška z výkonu). Bajaja slíbil, že se bude snažit, aby zvládl udělat pracovní zkoušku, protože to jediné mu na šampiona chybí.
Naše výprava byla celkem úspěšná. Na výstavě se nám dařilo, dovolená se nám také líbila a vše proběhlo bez problémů.
Červen 2010
Rozhodli jsme se podívat na Coreshovy potomky Z času růže. S celou naší rodinou jela i Karolína, které se Coresh moc líbí. Dorazili jsme do Soběslavi, kde na nás už paní chovatelka čekala. Přišla se podívat i Markéta Wortnerová, takže jsme trochu i popovídali před společným táborem. Štěňátka se nám moc líbila a musím přiznat, že už se moc těším, až budeme mít ty naše prcky. Někteří z nich měli jet už druhý den do svých nových domovů. Jeden z nich pojede k Říčanům u Prahy. Všem štěňátkům jsme předali balíček na cestu k novým majitelům a po několika hodinách jsme se museli rozloučt. Doufáme, že pejsci budou dělat svým páníčkům stejnou radost, jako dělá Carolka, Coresh a Bianco nám. Přestože jsou chvíle, kdy jich má člověk plné zuby, tak můžu s čistým svědomím říct, že je máme moc rádi a nikdy bychom je nevyměnili.
13.6. 2010
Dnešní den jsme strávili na výstavě v německém Erfurtu. Byla to po třech letech naše první výstava v Německu. Carol získala ve třídě pracovní CAC.
6.6. 2010
Celý víkend jsme strávili na Slovensku. Udělali jsme si prodloužený víkend na Slunečných jezerech. A opět jsme nejeli sami - byla s námi ještě Renata s Bajajou a Martina a Pavel s Bludičkou. V pátek jsme byli na výstavě v areálu Slunečných jezer v Senci. Carol nastoupila do třídy vítězů a získala Res.CAC. V sobotu jsme se všichni "pozvali" na návštěvu k Adrianě a Jurajovi Adamovým. Byli jsme se podívat na jejich úžasná štěňátka. V neděli jsme se přesunuli na výstavu do Nitry. Carol získala ve třídě pracovní CAC a pak Res.CACIB.
23.5. 2010
Dnes jsme vyrazili na mezinárodní výstavu do Litoměřic. A musím říct, že pan Adlt dnes posuzoval jako vždy spravedlivě, ale hodně přísně. Takže známek výborná bylo opravdu velmi málo. O to víc nás těší naše výsledky: Bludička dostala ve třídě otevřené V2 res.CAC a Carol ve třídě pracovní CAC (u Carol je to velký úspěch, protože má na vkus pana rozhodčího už moc veselý ocásek
22.5. 2010
Dnešní den jsme strávili na cvičáku v Mníšku pod Brdy. Udělali jsme si tam pod vedením Vlasty Knihy poslušnost a obrany. Pak jsme se všichni přesunuli k Martině a Pavlovi Ferenczi, kde jsme probrali dnešní výkony a naše cvičební plány do budoucna. Dnešního dne se zúčastnili: naše Carol a Bianca a pak Bajaja, Bludička, Cink, Cácorka, Cipísek a Cvrček - vše Katčina smečka.
16.5. 2010
Vrátili jsme se z Knížecího rybníka. V sobotu jsme vystavovali a okupovali výstavní kancelář a v neděli Martina zapisovala bonitace a Bára fotila. Vrátili jsme se všichni zmrzlí a už se asi nikdy neohřejeme
6. 5. 2010
Dnes se Coreshovi a Adélce z Času růže narodila štěňátka!!! Je to devět kousků. Více informací na stranách chovatelské stanice Z Času růže.
Do fotogalerie jsme přidali fotky Adély a štěňátek.
26.4. 2010
Bianca musela jít na operaci - objevily se jí nádory na mléčné žláze. Takže jsme jí museli dát vykastrovat, nádory odebrat a poslat na histologické vyšetření - naštěstí jsme po vyšetření zjistili, že se nejednalo o nádory zhoubné.
Abych nezapoměla. Ve chvíli, kdy jsme byli v kruhu na výstavě, nám volali majitelé Bludičky Katčina smečka. Ten den se jim povedlo udělat ZVV 1. GRATULUJEME!!!!
21. - 25. 4. 2010
Jako každý rok jsme vyrazili s celou naší smečkou do Bojnic na jarní tábor Slovenského hovawart klubu. Moc jsme se tam těšili, protože se tam vždycky potkáme se skvělými lidmi. Naše výprava začla velice dobrodružně. Cestou jsme skoro ztratili část výfuku a přes hodinu jsme zastavovali u každého servisu, aby nám auto opravili. Marná byla naše snaha, a proto jsme náš výfuk zanechali svému osudu a vyrazili dál.
Tábor jsme si užívali - chodili jsme na procházky, trénovali jsme si vyštěkání, stopu atd. Naše kamarádka Katarína Suchánková (Aranea Krumlovské podzámčí) složila ZOP a ZPU 1 a Adriana Adamová (Dorotka z Julinčina údolí) ZOP. Moc jsme jim to přáli a radovali se s nimi.
Zúčastnili jsme se klubové výstavy. Carolka dostala V2 Res. CAC a Coresh také. Společně ještě dostali nejkrásnější pár.
Na členské schůzi dostala Carolka další ocenění. Byla druhá v pracovním hovawartovi na Slovensku (mezi zahraničními členy) a v soutěži Suka roku obsadila nádherné třetí místo. Takže jsme si z tábora odváželi celkem čtyři poháry.
Naše cesta domů byla stejně dobrodružná jako cesta tam. Možná i více. Naše auto se rozhodlo stávkovat. U Brna nám dalo najevo, že nás už má plné zuby (respektive chladič). Musíme se přiznat, že jsme byli moc rádi, když jsme dorazili domů.
14. 4. 2010
Dnes nám přišla velice smutná zpráva z Německa. Dne 10. 4. náhle ve věku 10 let a 10 dní uhynul Carolin a Coreshův otec - Bojan v. Vögele Hof. Přikládáme fotky, které byly pořízené 2. 4. 2010.
I z tohoto důvodu jsme rády, že bude mít Coresh další štěňátka.
Vrátili jsme se z Maďarska a teď nám zbývá jen čekat, zda štěňata budou nebo ne. 15. 4. jdeme na ultrazvuk.
7. 2. 2010
Dnešním dnem se nám podařilo na výstavě v Brně splnit podmínky k udělení titulu Český šampion krásy. ČMKU nám vystavila diplom přímo na výstavě - tímto chceme poděkovat za tutu službu (i když někomu se zdálo, že to trvá hodně dlouho - ne každému je možno se zavděčit)
27. 1. 2010
Carolka oslavila své čtvrté narozeniny. Dostala dort a spoustu dárků. Jeden z nich byl až z rakouska. Ten den nám totiž vystavili certifikát na Rakouského šampiona krásy. Takže byla velká oslava.
Vydali jsme se (společně s kamarádkou Bludičkou Katčina smečka) do Polska. Povedlo se nám vyběhat si poslední CWC potřebné k uznání Polského šampiona krásy! Taky máme nejhezčí fenu rasy (jako bychom to sami nevěděli